DOMŮ| VANDR.hu.cz - Evropa - Zakarpatská Ukrajina - Ukrajina na kole s Alpinou | DOMŮ |
Užhorodu, největšímu městu Zakarpatské Ukrajiny (120 000 obyvatel), vévodí hrad (Zamok) z 13. stol. Sídlí zde muzeum karpatské přírody, přesto prohlídka není příliš lákavá.
Mnohem zajímavějším místem je skanzen (muzeum lidové architektury), těsně sousedící s hradem. Malé dřevěné domečky s doškovými a šindelovými střechami, nebo domeček s modro-tyrkysovou omítkou :-), kostelík, škola, mlýn, včelíny, seníky... to všechno naskládané na jednom kopečku - příjemná prohlídka. O chaloupky se starají bábušky, které s vámi ochotně porozpráví :-)
Cestou od hradu dolů k pěší zóně stojí monumentální řeckokatolická katedrála. Poblíž mostu přes řeku Už je nově opravená židovská synagoga. Po pěší zóně a po nábřeží řeky Už je příjemná procházka s posezením v některé z kavárniček.
Trocha historie neuškodí...
Osídlení Užhorodu se datuje už do doby bronzové a železné a již v 8. století byl střediskem východoslovanského kmene Bílých Chorvatů. Začátkem 10. století se stal sídelním hradem knížete Laborce. Koncem 13. století se Zakarpatská Ukrajina dostala pod nadvládu uherských feudálů. V období mezi světovými válkami byl Užhorod hlavním městem Podkarpatské Rusi, nejvýchodnější části Československé republiky. Koncem 2. světové války byl zabrán Sovětským svazem. V současnosti tvoří Užhorod živoucím městem na hranici Ukrajiny a Slovenska.
Mukačevo se 65000 obyvateli je druhým největším průmyslovým a obchodním městem Zakarpatské oblasti. Střed města a pěší zóna se tváří moderně, samé opravené budovy a kostely a příjemné restaurace. Mukačevský hrad stojí na skále asi 3km od města.
Solotvině, městu ležícímu na Tise, nedaleko rumunských hranic, dalo název zdejší velké naleziště soli. Podzemní vrstvy kamenné soli jsou nejméně 300 m hluboké a v některých místech vystupují až k zemskému povrchu. Naleziště soli znali už Římané v 1. a 2. století (nálezy římských mincí ve starých šachtách). Ve větším rozsahu se sůl začala těžit v 19. století a těží se dodnes. V jednom dole byla roku 1968 otevřena velká alergologická léčebna. Hned za městem je ve zřícené a zaplavené Mikulášově a Kunhutině jámě možnost koupání (koncentrace 30 g soli v 1 litru vody, to znamená, že potopit se pod vodu není vůvec hračka :-)) Jinak je ale toto místo bohužel příliš známé a příliš okupované místními či rekreujícími se obyvateli... :-(
Větším a docela živým městem je Rachov. Najde se tu několik restaurací s výběrem místních (i cizích) specialit. V tržnici se dá koupit třeba výborný tvarohový sýr z hor.
Rachov leží na řece Tise (stéká se tu Černá a Bílá Tisa). Pohled na kalnou řeku, po níž plují tisíce plastových flašek, igelity a další odpadky, jen prozradí, jak se Ukrajinci dívají na ekologii...
Kvasy je dlouhá vesnička 15 km severně od Rachova, leží na Černé Tise. Pramení tu výborná minerálka, funguje tu kemp Pietroš. A vede odsud cesta do hor, na hřebenovku k Hoverle a Pietroši. Do národního parku se platí vstupné.
Jasiňa, kdysi nejvýchodnější obec ČSR, tvořená převážně rusínským obyvatelstvem (Huculy), je dlouhá vesnice rozprostřená podél Černé Tisy. V centru je tržiště, hospůdky, hotel, kousek od centra za řekou stojí hezký dřevěný kostelík, památkově chráněný.
Východiskem do hor, na Hoverlu a Pietroš, je turbáza v Lazeščině (u Jasině), kde se také platí vstupné do národního parku. Ve vesnici je možno dobře nakoupit potraviny, např. dobrý bačovský sýr, salám, čerstvě nadojené mléko a samozřejmě pořádnou domácí samohonku.
Za Lazeščinou stoupá silnice do Jablonického průsmyku, kde za 1. světové války probíhaly těžké boje. Dnes tvoří průsmyk hranici mezi Zakarpatskou a Ivano-frankovskou oblastí a profitují zde stánky se suvenýry.
Vorochta leží za Jablonickým průsmykem, v oblasti Ivanofrankovské. V centru je trh a hospůdky, kousek za vesnicí stojí pět skokanských můstků. Jižně od Vorochty ústí jedna z přístupových cest na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny (do národního parku se platí vstupné).
Černohorská polonina je nejvyšší poloninou celé oblasti Ukrajiny. Najdeme ji v nejvýchodnějším cípu Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Po polonině vede hřebenovka pro pěší (či pro otrlé bajkery :-))) Cesta vede po pastvinách se spoustou krav, bačů a salaší, přes Hoverlu (2061 m n. m., nejvyšší hora Ukrajiny) a Pietroš (2018 m n. m.). Nástupní místa do národního parku (kde se platí vstupné) jsou vesničky Luhy, Lazeščina, Vorochta, Kvasy...
Z Rachova se přes dvě sedla přejede do vedlejších údolí s příjemnými vesničkami Kosovská Poljana a Kobylecká Poljana.
Čechy tady mají rádi - v hospodě se s námi snaží mluvit česky, dokonce i hodiny mají přeřízený na náš, středoevropský čas a k tomu nám ještě jen tak mimochodem zaplatí pivo a zmrzlinu... Říkají, že jsou radši pořád součástí ČSR, ne Ukrajiny...
Z Kobylecké Poljany se přes 3 sedla a vesnici Vodicja přejede do údolí řeky Těresvy, kde leží větší vesnice Dubove s hospodami, obchody, trhem, kostely a pěknými, upravenými barevnými dřevěnými domečky, jaké lemují celé tohle údolí. Na konci vesnice stál starý řetízkový kolotoč s křesílkama...
Údolím řeky Těresva vzhůru se táhne několik zapomenutých vesniček s krásnými dřevěnými barevnými domečky - největší je Usť Čorná, dále leží Ruská Mokrá a Německá Mokrá (=Konsomolsk), zde skutečně uslyšíte spíš němčinu... Za Konsomolskem, u mostu do sedla Prislop, je známý minerální pramen. Řeka Těresva, která protéká tímto malebným údolím, často působí záplavy, jinak taky funguje jako bezedný odpadkový koš (ostatně jako snad všechny zdejší řeky).
Pro Čechy obzvláště atraktivní je vesnice Nikoly Šuhaje, Koločava (Pozn.: Ivan Olbracht - Nikola Šuhaj Loupežník), ležící na břehu řeky Těrebly, ale roztahaná daleko široko po okolních kopcích. Prohlídku s výkladem skýtá místní dřevěný řeckokatolický kostel ze 17. století, stojící hned vedle nového pravoslavného kostela. U kostela jsou hroby četníků, které zastřelil Nikola Šuhaj. Na hřbitově můžeme mezi najít hrob Nikoly Šuhaje i Eržiky. Ve škole je umístěno malé muzeum Ivana Olbrachta, o kterém vám učitelnica Natálka ochotně povypráví... Každoročně se tu koná festival Ivana Olbrachta. Najdou se tu obchody, hospůdky i nocleh.
Nad Koločavou vede cesta do sedla Prislop s nádhernými výhledy do krajiny.
Jedním z nejnavštěvovanějších turistických středisek je vesnička Siněvir a její okolí. Ve zdejší kolibě můžete ochutnat výborný šašlik.
KLAUZURA NA ŘÍČCE OZERJANKA
Na toku říčky Ozerjanka (vpravo od silnice při cestě ze Siněviru do Siněvirské Poľany) se nachází klauzura (muzeum vorařství) - s příjemným výkladem, mnoha fotkami a exponáty.
Siněvirská Poljana je roztáhlá vesnička podél řeky Těrebly a člověk má při pohledu na malé dřevěné domečky a umouněné děti občas pocit, že se tu vrátil o 100 let zpátky.
Siněvirské ozero, největší jezero Zakarpatské Ukrajiny (rozloha přes 5ha, délka asi 500m, hloubka více než 20m) leží v nadmořské výšce 987m n. m. a je ledovcového původu. K jeho vzniku se váže pověst symbolizovaná mohutnou dřevořezbou na dvou dřevěných sloupech na břehu. Leží v přírodní rezervaci, koupání je zde zakázáno, ale... :-) Až k jezeru vede silnička ze Siněvirské Poljany.
POVĚST O VZNIKU SINĚVIRSKÉHO JEZERA
Vir byl chudý mladík, který se zamiloval do krásné Sini, pocházející z bohaté rodiny. Její rodiče však lásce nepřáli a nechali Vira zabít. Nešťastná dívka pak na jeho hrobě v hlubokých lesích plakala tak dlouho, až z jejích slz vzniklo jezero. Ostrůvek uprostřed je mohyla Virova hrobu...
Na poloninách Zakarpatské Ukrajiny docela určitě potkáte pasoucí se kravičky a s trochou štěstí taky bači s výborným tvarohovým sýrem! :-)
NAHORU